Markéta Gajdíková, 34 let

 „Když jsem si nahmatala bulku v prsou, neměla jsem tendenci čekat. Měli jsme zkušenost s rakovinou v rodině, proto jsem věděla, že čas je můj největší nepřítel,“ rekapituluje začátek onemocnění Markéta.

Než začala s léčbou, zvládala dvě práce – jako podnikový právník a jako advokátka. „To jsem přehodnotila a převedla jsem část své práce na kolegy, kteří mne mohli zastoupit. Našla jsem si tak čas na restart, který jsem potřebovala, abych si urovnala věci v hlavě,“ vzpomíná Markéta. „Dnes už vím, že mne nebaví se hádat za druhé a řešit cizí problémy. Z toho mne nemoc vyléčila,“ dodává. Do práce se vrátila, ale už si dává pozor na stresové situace. Naučila se říkat ne a ví, co nechce. „Mám jasné hranice, které si nenechám vzít,“ vysvětluje. V době, kdy onemocněla, se intenzivně věnovala otázce zdraví a hodně četla. Čas, který dříve věnovala na maximum práci, nyní investuje do sebe. 

„Přihlásila jsem se do školy naturopatie, zaměřené na přírodní samoléčení, a mám před sebou první školní rok, tak se moc těším. Studium je na čtyři roky. Dělám to pro sebe a dává mi to smysl,“ říká Markéta.

„Když něco dělám, tak na maximum – a to jsem z práce převedla do osobního života. Proto jsem také začala brát soukromé hodiny čchi-kung u lektora, který sám žil třicet let v Číně a učil se od tamních mistrů,“ přibližuje Markéta. Dřív se věnovala silové józe, ale uvědomila si, že v době nemoci bude chtít tělo něco jemnějšího. Dlouho si se svým učitelem povídala, jak cvičení funguje, a sama si pak ověřila jeho blahodárné účinky: „V průběhu nemoci jsem cvičila takřka každý den, když mi to zdraví dovolilo. A pokračuji v tom vlastně dodnes.“

Dřív byla Markéta, jak říká, plánovací typ. Dnes přijímá, co bude, a přeje si, aby byli všichni v rodině spokojení a zdraví.