Lucie Dudková, 26 let

Lucie je maminkou dvou kluků – Lukáška a Tobiáška. První miminko chtěla brzy, a tak ve svém prvním zaměstnání, ve firmě, která vyrábí skládací metry, stihla strávit pouze půl roku. Pak už ji čekaly mateřské povinnosti.

Druhé těhotenství však nebylo bezproblémové. Už během něj musela Lucie absolvovat operaci kvůli pozitivnímu nálezu na krční páteři. „Původně moje bolesti přisuzovali jinému stavu, ale pak se zjistilo, že mám zhoubný nádor. S operací jsme chtěli počkat až po porodu, ale můj stav se natolik zhoršil, že jsem musela na sál ještě s Tobiáškem v bříšku,“ vzpomíná Lucie. Mladší syn pak přišel na svět čtrnáct dnů po Lucčině operaci císařským řezem a mladá maminka musela okamžitě nastoupit léčbu. I když se malý narodil ve 32. týdnu, měl 2 100 gramů a vše brzy dohnal. „Můj první syn měl po narození skoro pět kilo, takže i Tobiáš by byl asi jinak cvalík,“ směje se Lucie.

„V počátcích nemoci jsem si malého moc neužila, o syny staral převážně manžel,“ říká Lucie. Když ležela na oddělení, viděla chlapce jen párkrát. Jeho první krůčky však už doma stihla. Od poslední chemoterapie uplynul rok a je ráda, že nyní mohou být doma všichni spolu. „Druhé mateřství je pro mne trošku těžší než to první, pořád cítím bolest, když chci malého pochovat, ale snažím se fungovat, jak nejvíc to jde, a věnovat se oběma chlapcům,“ dodává Lucie. Chvíle, kdy vezme děti ven manžel, využívá k odpočinku a občasnému čtení, ale nejvíc si stejně užívá společných vycházek.

„Jsem ráda, že už něco ujdu. Co se mi vrátila chůze, snažíme se být hodně venku a třeba se i vypravíme na výlet,“ popisuje Lucie. Bydlí na vesnici kousek od Mohelnice, tudíž je to od nich, jak sama říká, všude do kopce.