Dávky nemocenského pojištění – Pracovní neschopnost

Pracovní neschopnost je dávka nemocenského pojištění. Potvrzení o ní vystavuje praktický lékař nebo v odůvodněných případech také jiný odborný lékař. Onkologicky nemocný má při akutní léčbě a rekonvalescenci na pracovní neschopnost nárok, ale není povinen na ni nastoupit (např. pokud se cítí dobře a být sám doma by po něj byla psychická zátěž), ale měl by znát případná rizika svého rozhodnutí. Na PN má nárok zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), pokud si na PN přispívala (její účast na nemocenském pojištění je dobrovolná Okresní správa sociálního zabezpečení vyplácí nemocenskou od 15. kalendářního dne trvání PN do jejího konce, maximálně však 380 kalendářních dnů počítaných od vzniku dočasné PN. U některých nemocných, kteří marodí opakovaně, může dojít k započítání předchozí doby pracovní neschopnosti, a jejich aktuální PN tak bude trvat dobu kratší než jeden rok. OSSZ je povinna zaslat všem stranám, kterých se pracovní neschopnost týká (zaměstnanec, zaměstnavatel, lékař vedoucí PN), dopis o přesném konci podpůrčí doby, tedy konci výplaty nemocenské dávky. Tento dopis přichází obvykle 1–1,5 měsíce před koncem PN
Poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně se nemocenská vyplácí od 15. kalendářního dne po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž končí pojištěná činnost.
Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), pokud si dobrovolně na PN nepřispívala, nemá na nemocenskou dávku nárok. Prvních 14 dnů není OSVČ finančně zabezpečena. OSVČ má nárok na nemocenskou od 15. dne, pokud si platila nemocenské pojištění alespoň tři měsíce před počátkem pracovní neschopnosti. Pokud se rozhodne si nemocenské pojištění platit, nemůže si výši libovolně zvolit, ale jsou stanovené minimální výše pojistného, které se odvíjejí od záloh na sociální pojištění.

Nemocenské dávky náleží osobě rovněž ve stanovených případech, a to došlo-li ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti po skončení pojištěného zaměstnání v tzv. ochranné lhůtě. Účelem ochranné lhůty je zajistit bývalého zaměstnance po stanovenou dobu po skončení pojištění pro případ vzniku sociální události (dočasné pracovní neschopnosti) dříve, než nastoupí do dalšího zaměstnání. Ochranná lhůta v případě uplatňování nároku na nemocenskou činí sedm kalendářních dnů ode dne skončení zaměstnání, které zakládalo účast na nemocenském pojištění. U zaměstnání kratších než sedm kalendářních dnů činí ochranná lhůta pouze tolik dnů, kolik činilo toto poslední zaměstnání.

Prodloužení výplaty dávek v pracovní neschopnosti

V případě, že nemocný vyčerpá své nemocenské dávky, tedy jeden rok pracovní neschopnosti, může v odůvodněných případech žádat o prodloužení podpůrčí doby, tj. pracovní neschopnosti. Žádost se podává na OSSZ, kde je pracovní neschopnost evidována, a rozhoduje o ní posudkový lékař. Může ji podat práce neschopný nebo jeho lékař, který pracovní neschopnost vede. Žádost se podává jeden měsíc před koncem řádných nemocenských dávek a prodlužuje se až na tři měsíce. Lze ji opakovat, ale maximální doba prodloužení je 350 dní. Důvodem bývá zachování pracovněprávního vztahu se zaměstnavatelem, který nemůže ani u prodloužení neschopenky zaměstnance propustit. A také finanční dopad, protože nemocenská je obvykle vyšší než invalidní důchod. Odůvodněným případem by měl být předpoklad, že se nemocný vrátí na svou pozici do práce.

Invalidní důchod

Důchodový systém je definován zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, dle pozdějších novelizací.

Podmínky nároku na vznik ID:

1. Pracovní schopnost pojištěnce poklesla:

• nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu 1. stupně
• nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu 2. stupně
• nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu 3. stupně

2. Pojištěnec splnil potřebnou dobu pojištění, která činí:

• do 20 let méně než 1 rok
• od 20 let do 22 let 1 rok
• od 22 let do 24 let 2 roky
• od 24 let do 26 let 3 roky
• od 26 let do 28 let 4 roky
• nad 28 let 5 roků

Potřebná doba pojištění se zjišťuje z posledních 10 let před vznikem invalidity. Potřebnou dobu pojištění lze doplatit, ale pouze jeden rok zpětně ode dne vzniku invalidity.

Ve specifických případech u osob starších 38 let lze počítat 10 let pojištění i z posledních 20 let před vznikem invalidity.

Na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku a má trvalý pobyt na území ČR, jestliže invalidita vznikla před dosažením 18 let věku, přestože osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu. Jedná se o tzv. invaliditu z mládí. Tento případ nelze použít u studentů vysokých škol, kteří dosud nezahájili svoji pracovní činnost a neodchází za ně mzda, nesplní-li podmínku vzniku nemoci před 18. rokem. Proto si studenti VŠ musejí dobu pojištění hlídat, aby se v případě vážné nemoci nedostali do potíží, kdyby jim nevznikl nárok na ID.

Nárok na vyplácený invalidní důchod zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let, a tímto dnem zároveň vzniká nárok na starobní důchod ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod.

Důchody vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení, ale žádá se prostřednictvím příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) na oddělení důchodů dle místa trvalého bydliště. Žádá si sám pojištěnec nejlépe před 58 koncem výplaty nemocenské, aby nezůstal bez finančních prostředků. Optimální doba je 2–3 měsíce před koncem podpůrčí doby. V určitých případech lze žádat o invalidní důchod hned zpočátku závažného onemocnění, respektive od počátku zahájení náročné léčby (u některých onemocnění se sdělení diagnózy ještě nekryje se stavem invalidity), a to proto, že nevznikl nárok na pracovní neschopnost (student, osoba v evidenci ÚP).

Zvláštní skupinu tvoří osoby samostatně výdělečně činné, které mohly, a neplatily část nemocenského pojištění, a ženy na rodičovské dovolené.

U OSVČ obvykle hraje roli náročnost léčby a celková prognóza a u žen na rodičovské dovolené reálný předpoklad, že si chtěly při rodičovské z důvodu její nízké výše přivydělávat, a kvůli závažnému onemocnění nemohou.

Toto nelze využít u všech onemocnění a záleží také na posouzení posudkovým lékařem, ale u onkologického onemocnění nebo u stavů s poškozením míchy toto obvykle bývá uznáno.

Příslušná pracoviště zmíněných úřadů jsou k nalezení zde: www.cssz.cz/cz/kontakty.

O invalidní důchod se žádá osobně nebo v zastoupení na základě plné moci (bez nutnosti ověřovat notářem) přímo na OSSZ, tiskopis není k dispozici, údaje se zaznamenávají rovnou do elektronického systému.

Žadatel si k podání žádosti na OSSZ vezme občanský průkaz, doklad o nejvyšším ukončeném vzdělání, doklad o základní vojenské službě, kontakt na praktického lékaře a výčet dob pojištění, tedy zaměstnání.

Následně je žadateli zaslán k vyplnění profesní dotazník, kde popisuje své vzdělání a zaměstnání. Obecně lze doporučit, aby se zamyslel nad mírou fyzické a psychické zátěže své profese.

Praktickému lékaři je zaslán tiskopis „Lékařský nález pro posuzování zdravotního stavu“ k vyplnění a odeslání zpět na OSSZ.

Praktický lékař by si měl pacienta k vyplnění přizvat, aby byla dobře vyplněna kolonka na straně 1 týkající se subjektivních potíží žadatele a také aby byly přiloženy všechny potřebné lékařské zprávy. Mnoho nemocných některé potíže v průběhu náročné akutní léčby podceňuje nebo se domnívá, že brzy odeznějí, a dříve se o nich nezmíní. U lékařských zpráv je třeba sledovat nejen základní onemocnění, ale také další komorbidity, protože to může mít zásadní vliv na určení stupně invalidity. Následně je nebo není žadatel pozván k posudkovému lékaři OSSZ, jenž stanovuje pokles výdělečné schopnosti žadatele, na základě kterého je určen stupeň invalidity. Posudkový lékař se může sám rozhodnout, že invaliditu posoudí za osobní přítomnosti žadatele, nebo bez ní. Pokud by si pacient přál být přítomen, mělo by to být uvedeno v dokumentaci, například v kolonce „subjektivní potíže“, jako výslovné přání pacienta. Na závěr se invalidní důchod odešle k výpočtu a určení data výplaty na ČSSZ, což může trvat až tři měsíce. Ve chvíli, kdy se spis dostane na ČSSZ, je ale možné písemnou formou požádat o výplatu záloh, aby pojištěnec nezůstal bez finančních prostředků.

Každý žadatel by měl obdržet posudek o invaliditě a následně rozhodnutí o přiznání/nepřiznání invalidního důchodu. Pokud s rozhodnutím nesouhlasí, má právo podat námitku (odvolat se). Lhůta pro odvolání je 30 dní a začíná běžet dnem převzetí rozhodnutí. Odvolání by mělo obsahovat argumentaci, o niž se opírá nesouhlas s posouzením uvedeným v posudku o invaliditě.

Podpora při ošetřování člena rodiny

Na ošetřovné má nárok zaměstnanec, který nemůže pracovat, protože musí:

• a) ošetřovat nemocného člena domácnosti
• b) pečovat o zdravé dítě mladší 10 let, protože školské nebo dětské zařízení bylo uzavřeno, dítěti byla nařízena karanténa, nebo osoba, která jinak o dítě pečuje, sama onemocněla.

Dlouhodobé ošetřovné

Je dávkou nemocenského pojištění, která je platná od 1. 6. 2018. U dlouhodobého ošetřovného jsou stanoveny podmínky jednak pro ošetřovanou osobu a jednak pro osobu ošetřující. U ošetřované osoby muselo dojít k závažnému zhoršení zdravotního stavu, který vyžadoval alespoň sedmidenní hospitalizaci 49 v nemocnici, a v den propuštění bylo potvrzeno, že potřeba celodenní péče bude trvat nejméně dalších 30 dnů. Ošetřovaná osoba musí dát písemný souhlas k ošetřování konkrétní osobě. Ošetřující osoba může být manžel (manželka) nebo registrovaný partner (registrovaná partnerka) ošetřované osoby, její příbuzný v linii přímé nebo sourozenec, tchyně, tchán, snacha, zeť, neteř, synovec, teta nebo strýc. U těchto příbuzných se nevyžaduje podmínka soužití ve společné domácnosti. Dále se může jednat o manžela (manželku), registrovaného partnera (registrovanou partnerku) nebo druha (družku) fyzické osoby výše uvedené nebo druha (družku) ošetřované osoby či jinou fyzickou osobu žijící s ošetřovanou osobou ve společné domácnosti, tj. mají shodné místo trvalého pobytu. U ošetřující osoby se vyžaduje čekací doba; nemocenské pojištění muselo u zaměstnance trvat v posledních čtyřech měsících alespoň 90 dnů, OSVČ musela být nemocensky pojištěna v posledních třech měsících. Ošetřující osoba nesmí po dobu ošetřování vykonávat žádnou výdělečnou činnost, ani nepojištěnou. V průběhu 90 dnů se mohou ošetřující osoby libovolně střídat v ošetřování osoby vyžadující dlouhodobou péči po celých dnech. Při střídání a opakovaném poskytování péče se dávka nevypočítává znovu. Výplata dávky nenáleží po dobu, kdy byla ošetřovaná osoba znovu hospitalizována. Nárok na další dlouhodobé ošetřovné vznikne ošetřující osobě nejdříve po uplynutí 12 měsíců od skončení předchozí dlouhodobé péče. Podpůrčí doba (doba výplaty dávky) činí maximálně 90 kalendářních dnů. Tato doba se neprodlužuje ani z důvodu hospitalizace ošetřované osoby v průběhu podpůrčí doby. Zaměstnavatel nemá povinnost omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče pouze v případě, brání-li tomu vážné provozní důvody, které musí sdělit zaměstnanci písemně. Nárok na dlouhodobé ošetřovné nemají zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, zaměstnanci vykonávající zaměstnání malého rozsahu a pěstouni. U onkologicky nemocných probíhá většina léčby ambulantně a ani při zhoršení zdravotního stavu nebývají pacienti vždy hospitalizováni, přestože se bez péče druhé osoby neobejdou. Všechny potřebné tiskopisy jsou ke stažení zde: www.cssz.cz/web/cz/dlouhodobe-osetrovne.

Průkaz osoby se zdravotním postižením TP, ZTP, ZTP/P a příspěvek na mobilitu

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší jednoho roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Žádost o průkaz se podává na úřadu práce podle místa bydliště žadatele a součástí řízení je posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem okresní správy sociálního zabezpečení. Tiskopis je ke stažení zde: formulare.mpsv.cz/ oksluzby/form/OZPPO.jsp.

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy je osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy je osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy je osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a  v  exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy je osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti či orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy je osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se 51 značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru.

Onkologicky nemocným je obvykle přiznán průkaz TP podle bodu 1i). Některým nemocným v akutní fázi onemocnění, kdy dojíždějí na mnoho vyšetření, absolvují náročnou chemoterapii a ozařování a je to dobře zdůvodněno, lze přiznat i průkaz ZTP. Následně je jim (obvykle po jednom roce) odebrán, nemají-li jiné funkční postižení podle jiných bodů. Mnozí se o něm nedozvědí včas a samotné řízení trvá několik měsíců. Proto mnohdy dojde k tomu, že pokud ve chvíli posuzování posudkovým lékařem nemocný léčbu již skoro končí a čekají ho pouze kontroly a rekonvalescence, průkaz není přiznán, přestože řada pacientů se právě na konci léčby cítí nejhůře a zcela vyčerpaná.

 Osoba, která je držitelem průkazu TP, má nárok na:

• vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob, s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky
• přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání (za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních)

 Osoba, která je držitelem průkazu ZTP, má nárok na:

• vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob, s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky
• přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání (za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních)
• bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob (tramvajemi, trolejbusy, autobusy, metrem)
• slevu 75 % z jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě
• slevu 75 % z jízdného v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy

 Osoba, která je držitelem průkazu ZTP/P, má nárok na:

• vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob, s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky
• přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání (za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních)
• bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob (tramvajemi, trolejbusy, autobusy, metrem)
• slevu 75 % z jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě
• slevu 75 % z jízdného v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy
• bezplatnou dopravu průvodce veřejnými hromadnými dopravními prostředky v pravidelné vnitrostátní osobní hromadné dopravě;55
• bezplatnou dopravu vodicího psa, je-li úplně nebo prakticky nevidomá, pokud ji nedoprovází průvodce

Osobě, která je držitelem průkazu ZTP nebo průkazu ZTP/P, a průvodci držitele průkazu ZTP/P může být poskytnuta sleva ze vstupného na divadelní a filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní akce. Tyto benefity jsou nenárokové. Další nároky osob, které jsou držiteli průkazu TP, ZTP nebo ZTP/P, upravují jiné právní předpisy. Parkovací průkaz a označení auta

Parkovací průkaz do auta není vydáván na úřadu práce, ale nejčastěji na sociálním odboru magistrátu města. Výhody:

• parkovací průkaz opravňuje držitele k bezplatnému stání na místě pro vozíčkáře, označeném kresleným piktogramem, a to ve všech státech EU
• možnost zřízení vyhrazeného stání před domem
• vozidla, která mají viditelně vystavený parkovací průkaz, nejlépe za předním sklem ze strany řidiče, nemusejí mít zakoupenu dálniční známku, protože jsou od mýtného plně osvobozena – to však platí pouze na našem území, kde byl vydán parkovací průkaz.

Příspěvek na mobilitu (zákon č. 329/2011 Sb. a vyhláška č. 388/2011 Sb.) je opakující se dávkou, která je měsíčně vyplácena osobě starší jednoho roku:

• která je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP nebo ZTP/P
• která se opakovaně v kalendářním měsíci za úhradu dopravuje nebo je dopravována
• které nejsou poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče
• z důvodů hodných zvláštního zřetele může být příspěvek na mobilitu přiznán i osobě, které jsou poskytovány pobytové sociální služby uvedené v předchozím bodě Nárok na výplatu nenáleží za kalendářní měsíc, jestliže je oprávněné osobě po celý tento měsíc poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. Výše příspěvku činí 550 Kč měsíčně.. Žádost se podává na úřadu práce a po přiznání ZTP nebo ZTP/P k němu již není třeba další posudkové řízení.

Příspěvek na péči

Příspěvek na péči je určen osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle zákona o sociálních službách. Z poskytnutého příspěvku pak tyto osoby hradí pomoc, kterou jim může dle jejich rozhodnutí poskytovat buď osoba blízká, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb, dětský domov nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.

Příspěvek definuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb.

Nárok na příspěvek má osoba starší jednoho roku, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Tyto stupně závislosti se hodnotí podle počtu základních životních potřeb, které tato osoba není schopna bez cizí pomoci zvládat. Zároveň je třeba splnit podmínku, že toto zdravotní omezení trvá nebo bude trvat déle než jeden rok.

Žádost o příspěvek na péči se podává na kontaktním pracovišti krajské pobočky úřadu práce, dle místa trvalého pobytu žadatele. O příspěvek může požádat také osoba blízká na základě plné moci žadatele. Plná moc nevyžaduje notářské ověření.

Příspěvek na bydlení a dávky v hmotné nouzi

Při dlouhodobé nemoci a pracovní neschopnosti nebo určitém stupni invalidního důchodu dochází v rodinách k poklesům příjmů. Nejvíce je situace patrná u samoživitelek nebo samoživitelů či osob žijících osamoceně. Největší položkou rodinného rozpočtu jsou náklady na bydlení. Proto zde uvádíme několik informací k dávkám pokrývajícím tyto náklady. V některých případech, kdy nemocnému nevznikne nárok na uznání pracovní neschopnosti ani invalidního důchodu pro nesplnění potřebné doby pojištění, jsou dávky v hmotné nouzi a případně dávky státní sociální podpory jedinou možností zajištění základních potřeb.

Příspěvek na bydlení

Příspěvek na bydlení přispívá na pokrytí nákladů na bydlení rodinám či jednotlivcům s nízkými příjmy. Na příspěvek má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliže jeho náklady na bydlení přesahují určitou částku – podíl z rodinného rozpočtu. Poskytování příspěvku podléhá testování příjmů rodiny a nákladů na bydlení za rozhodné období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí. Za společně posuzované osoby se považují všechny osoby, které jsou v témže bytě hlášeny k trvalému pobytu; podmínka, aby spolu trvale žily a společně uhrazovaly náklady na své potřeby, se nevyžaduje. Do rozhodného příjmu rodiny se započítávají příjmy všech společně posuzovaných osob. Za příjem se považují i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek. U všech bytů se dále započítávají náklady na plyn, elektřinu a náklady na plnění související s užíváním bytu O příspěvek na bydlení se žádá na úřadu práce, oddělení státní sociální podpory, dle trvalého bydliště. Žádost je ke stažení zde:

Doplatek na bydlení

Pokud žadatel nesplňuje kritéria na příspěvek na bydlení, může žádat o doplatek na bydlení na oddělení hmotné nouze na úřadu práce.

Doplatek je dávka pomoci v hmotné nouzi, která společně s vlastními příjmy občana a příspěvkem na bydlení ze systému státní sociální podpory pomáhá uhradit odůvodněné náklady na bydlení.

Příspěvek na živobytí

Příspěvek na živobytí je základní dávka pomoci v hmotné nouzi, která řeší nedostatečný příjem osoby/společně posuzovaných osob. Okruh společně posuzovaných osob je dán zákonem o životním a existenčním minimu. Výše příspěvku na živobytí se stanovuje jako rozdíl mezi živobytím osoby či rodiny a jejich příjmem, od kterého se odečtou přiměřené náklady na bydlení.